29.10.2014 10:46

Zde najdete kočičky, které měly nebo mohly být úspány, ale dostaly šanci dožít svůj život šťastně, kvalitně a s hrdostí. Jsou to většinou ty, které trpí nějakou chronickou či nevyléčitelnou chorobou nebo velkým strachem z lidí a nejsou proto vhodné k normální adopci. Věříme, že i pro tyto kočičky najdeme někoho s dobrým srdcem, kdo přispěje na jejich léčbu, krmení nebo stelivo. Budeme vděčni za jakýkoli příspěvek a rádi poskytneme informace o zdravotním stavu a fotografie, případně můžete kočičku navštívit k pomazlení. 

Zde jsou jejich příběhy:

Eliška (*2005) se v těch nejhorších mrazech schovávala u kolovny v železárnách, občas ji někdo pohladil, občas někdo jiný nakopl. Přespávala schovaná v dřevěných paletách. A tak se dostala k nám, kde bydlí u jedné z našich dobrovolnic. Těžší start do života se odrazil na jejím zdraví a už v necelých dvou letech začala trpět na ledviny. Eliška se sice nechá pohladit, ale po špatných zkušenostech s lidmi je spíše nedůvěřivá.

 

 Jůlinka (*2012)  byla se svými dvěma sourozenci nalezena v trávě na parkovišti vedle kruhového objezdu v Bohumíně - Vrbice.  Má nádor u srdíčka.

 

 

Leo (*2012)  byl se svými dvěma sourozenci nalezen v trávě na parkovišti vedle kruhového objezdu v Bohumíně - Vrbice. Leo má bohužel FELV – kočičí leukémii.

 

 

Zrzeček Robin (*2009) je z našeho stanoviště v Bohumíně. Zřejmě ho srazilo auto. Měl prasklou čelist, rozmačkanou levou přední tlapku a jeho celkový stav byl kritický.Tlapka musela být amputována a čelist byla sdrátována. Ze všeho se vylízal podstoupil kastraci a vyndání drátu z čelisti. Jeho stav je dobrý a jí bez problémů. Bohužel chronické poškození dýchacích cest (musí se provádět proplach dutin)

 

 

Wendy (*1994) se objevila zbědovaná u jednoho domku. Starší paní si s ní nevěděla rady, protože vypadala opravdu moc špatně a tak zavolala nám. Wendy byla hubená, měla zapadlé, zakalené obě oči, neviděla na ně, kožíšek měla plný všech možných parazitů celý ztvrdlý do krusty a z pusy jí visel jazyk. Dnes už víme,že jazýček jí vypadává, protože už nemá skoro žádné zuby, ale vypadá to spíš roztomile. Kožíšek se Barči povedlo rozčesat, vystříhat cucky a očička už nemá tak zapadlá ani mléčná a vidí a to je hlavní. Je to velice něžná kočička vděčná za každý dotek. Moc ráda se tulí a tiskne k člověku. Wendy z důvodu bezzubosti jídlo polyká a tak často zvrací.

 

 

 

 

Posledním kocourkem je Barney (*2012).  Barny se objevil v jedné firmě na teplém kanálu a byl rád za trochu tepla.Zaměstnancům ho bylo líto a zavolali k nám. Než jsme dojeli, dali mu bohužel kakao z automatu, takže kocourek měl pár dní dost těžký průjem. Pro zadredování jsme jej museli ostříhat. Barnabášek není nemocný, ale stal se miláčkem a maskotem našeho útulku - jezdí s námi na výstavy a trhy, kde klidně odpočívá a dobře snáší dění okolo. Přijďte se na něj někdy podívat k našemu stánku a pomazlit se!